[4.12.2011] - Ne, že by v pošmourné neděli Míša někde na Buštěhradě lovila zpěvné ptactvo, ale zápas 4. kola se Sokolem Lány se tak zvrtnul, že hrozila ostudná prohra 0:5. Ale hezky popořadě. O sestavě jsem měl jasno od úterý, kdy se omluvil Paľo, takže jsem k sobě nominoval 4 žáky (Martinu, Míšu, Ondru a Evu). Drobná změna nastala v pátek, když mi naopak oznámil, že v neděli přijít může, takže jsem si mohl po sobotním Regionálním turnaji mládeže odpočinout. Větší komplikace nastaly, když v sobotu večer a v neděli ráno začaly prosakovat zvěsti o tom, že by Míša neměla hrát. V tom případě bych musel naskočit do zápasu já, což by asi uvítal Paľo, který informaci o ELO soupeře (M. Přibyl, 2315) komentoval s pozdviženým obočím: "čože!?!". Naštěstí Míša dorazila - pozdě, ale přece - a mohli jsme zasednout (já jen jako rozhodčí) k zápasu, od kterého jsme si kromě 1. šachovnice slibovali vyrovnaný průběh.
Nejdivočejší partie (podle očekávání) byly na 4. a 5. šachovnici, kde probíhaly žákovské boje. Naděje svitla Evě, která dokázala získat kvalitu a pěšce, jenže se asi (zase) zalekla výhody a zapomněla, že její 2 věže potřebují pro vyjádření převahy aspoň 1 volný sloupec. Ondra přes neodhalený blundr v 5. tahu dokázal soupeřce vytvořit slabého pěšce, kterého ale sejmul trochu ukvapeně, takže umožnil protihru a musel se bát o slabou 8. řadu. Když si poté místo figury za 2 pěšce vzal kvalitu za 2 pěšce (což, jak později zjistil, je špatně a pěšci navíc byli krajní a spojení), nemohl neprohrát. Naneštěstí Eva objevila možnost využít zisk figury s vazbou ve chvíli, kdy to už díky odtažnému šachu neplatilo a musela vzdát také. Bohužel soustředěně hrající Martina si v komplikované pozici nevybrala správný postup výměn a poté ve stísněné pozici přehlédla mat. Paľo se držel velmi dobře, ale přece jen postupný poziční tlak soupeře vyústil v rozhodující výhodu a musel vzdát také. Nálada za stav 0:4 byla pod bodem mrazu, obzvláště když Míša už v zahájení podlehla vidině vidliček, které vlastně ála Twin Peaks "nebyly tím, čím se zdály být". Ztratila přitom pěšce a ještě musela bojovat o narovnání pozice. To se jí povedlo a především díky souhře zdvojených věží a střelce (mladší žáci měli sledovat) získala pěšce zpět. Poté se se soupeřem (v pozici, která byla pro Míšu ještě dobře hratelná) dohodli na remis.
Celkový výsledek je tedy krutých 0,5:4,5. Opět se ukázalo, že ke konečnému úspěchu vedou jen výhry ve vyhraných partiích. V neděli jsme tak jediní zůstali z našich týmů bez bodu. Poslední letošní zápas nás čeká 18. prosince s naším Céčkem.
| Buk Václav | rsd | zobrazeno: 4207x |