SOKOL BUŠTĚHRAD E - TJ SOKOL LÁNY [2 : 3]

Éčko přivítalo doma Lány

[3.11.2013] - První listopadovou neděli jsme odehráli naše 1. šachové utkání regionální soutěže družstev, skupiny B. Hráli jsme s TJ Sokol Lány a naše pětičlenné družstvo E prohrálo 2:3. Ač jsme prohráli, přesto považuji za úspěch naše 2 body, protože všichni naši soupeři měli větší ELO. Nastoupili jsme poprvé skoro v rodinné sestavě - Jenda, Míra, Jiřík a Martina Šefčíkovi a pan Pavol Kováč, který na své třetí šachovnici uhrál svůj první bod proti Sofii Přibylové.

Další bod až po dvanácté hodině si vybojoval Mirek, který svou obětí střelce způsobil tlak na soupeřova krále a jeho pěšci na třetí řadě se stali tak silnými, že mu soupeř, pan Miroslav Koblic, musel kvalitu vrátit. V koncovce měl Mirek o dva pěšce víc a před postavením dámy, pan Koblic rezignoval. Jenda prohrál s panem Přibylem a Jiřík s Viktorem Přibylem. Já jsem hrála s panem Martinem Pucholtem, ale jsem sama se sebou spokojená, protože jsem se docela držela. Až v 17. tahu jsem pod vidinou, že vezmu jezdcem soupeřovi věž, přehlédla jeho hbitého střelce, který byl ovšem jiného názoru a můj jezdec náhle zmizel z šachovnice. No nic, řekla jsem si, nevadí, musím dávat víc pozor a ač jsem se snažila, přece jen jeho druhý střelec mi dal vidličky na krále a věž. Už jsem věděla, že můj konec se blíží, ale nerada se vzdávám a tím spíš, že soupeřova tvář mne začala ubezpečovat o své suverenitě. A tak jsem si řekla, dobře, tak se aspoň naučím, jak se dává mat dvěma střelci, ať už z toho svého konce také něco mám. Ale to jsem se opět přepočítala, neboť soupeř místo aby jeho střelci začali utiskovat mého krále, začali sbírat mé pěšce. Aha, říkám si, materialista (jak mne naučil říkat Jenda šachistům, kteří potřebují vysbírat všechny soupeřovi figurky, místo aby mu dali mat) a tím spíš jsem si řekla, že to nevzdám a budu bojovat až do konce. O Pavla se asi při pohledu na naší šachovnici pokoušely mrákoty a asi nechápal o co se to ještě snažím. Ale musím se přiznat, že ač měl soupeř ELO 1453 a oba jsme věděli, že od výhry ho už dělí jen milimetry, tajně jsem si v skrytu duše přála, aby dal pat. No sice mé přání nebylo vyslyšeno, ale blažilo mne, že si soupeř musel postavit ještě dámu a pak už jsem to měla zpečetěno.

Přeji všem šachistům úspěšný rok a našemu družstvu do příštího kola lepší výsledek než ten dnešní.

| Martina Šefčíková | rsd | zobrazeno: 4261x |