O POHÁR MĚSTA KLATOV 2010 B BETONOVÉ STAVBY OPEN

Martin Vytáček na turnaji v Klatovech

[13.09.2010] - V prvním prázdninovém týdnu se Martin Vytáček vydal na turnaj do Klatov. Mezi 109 účastníky OPENu B byl 75. nasazený, získaných 4,5 bodu (s papírově silnějšími soupeři) a konečné 58. místo je úspěchem. Přehled jeho výsledků je na chess-results.com

A jak viděl turnaj Martin:

Na turnaj do Klatov jsem přijel den předem - chtěl jsem se trochu seznámit s prostředím a hlavně se na první kolo turnaje pořádně vyspat. V první den jsem si nemohl na nic stěžovat. Ubytování bylo standardní, blízko hrací místnosti a obklopeno supermarkety. Počasí stejné jako u nás. Druhý den ráno jsem se seznámil s mým spolubydlícím a šachisty z vedlejší místnosti. (jeden pokoj - dvě oddělené místnosti) Po pár hodinách válení se na pokoji, kde mi pomalu, ale jistě začínala chybět klimatizace, jsme se vydali na slavnostní zahájení. Hrací prostory byly zajištěny opravdu dobře, za celý pobyt mi vadily jen přílišné dusno (i když běžela klimatizace) a občas poněkud nešťastné osvětlení hracích stolů. (hned u druhé partie se mi stalo, že jsem na jednu polovinu šachovnice viděl až moc dobře a na druhou skoro vůbec) Všechno ostatní mě příjemně překvapilo.

Na první partii jsem dostal černými místní šachistku Martinu Kocandovou. Z mého repertoáru zahájení černými kameny, které bych mohl ve vážné partii použít, jsem nadšen nebyl a ani nejsem, což ovšem s sebou neslo jednu nepatrnou výhodu, a to, že bylo vlastně úplně jedno jak na očekávané e4 odpovím. Rozhodl jsem se pro Pircovu obranu a svého rozhodnutí jsem nelitoval. Dlouhou dobu jsem držel vyrovnanou hru, ale v závěru jsem se dopustil poziční chyby, (tím nechci tvrdit, že jsem v partii jinou chybu neudělal) která mě vzhledem k většímu tlaku bílého stála partii. A tak skončil můj, téměř pětihodinový, boj. Prohra v prvním kole mě mrzela, ale mohl jsem si za to sám - alespoň jsem se poučil do dalších kol.

Na druhé kolo jsem býlími čekal slabého soupeře. A taky jsem se ho dočkal. Dolanský Michal byl malý kluk, který byl na můj vkus až moc nepozorný a uspěchaný. Jeho zásadní prohřešky (partii odehranou za 10 minut atp.) jsem potrestal celkem snadno a mohl jsem se radovat z výhry, no i tak jsem měl pocit, že kvůli prvnímu prohranému kolu jsem utrpěl zbytečnou „ztrátu“ bílých kamenů.

Třetí kolo přineslo první známou tvář. Martin Koller, můj takřka spolubydlící, byl na začátku favorizován, v průběhu partie se však ukázalo, že potvrdit roli favorita nebude lehké. Neobvyklé zahájení 1) f4 b6 „vyprovokovalo“ bílého, k zřejmě předčasnému, útočení. Černými kameny jsem se na rozdíl od první partie potýkal s mírnou poziční výhodou, kterou jsem však nedokázal proměnit ve výhru a partie skončila remízou. (a to byl začátek dlouhé, jen jednou přerušené, série remíz, která mě v Klatovech čekala)

Ve čtvrté partii byl mým soupeřem Jiří Voršilka. Celou partií jsem procházel s velkým tlakem na soupeře. V závěru jsem ho, až moc lehce, přepočítal a získal tak výhodu poziční i materiální (jeden pěšec). Koncovka věž a dáma na obou stranách při pěti a čtyřech pěšcích by se nemusela jevit snadnou, nýbrž fixace soupeřovi věže a zahnaný král neschopen jakékoli akce mi přinášela jasnou výhodu a bylo jen otázka času, než se soupeřovo postavení sesype úplně. V tomto kole mě výhra býlími proti silnějšímu soupeři velice potěšila.

Když jsem si prohlédl rozlosování na příští kolo bylo mi jasné, že mě černými nečeká lehká bitva. Durcha Milan, jako můj soupeř, byl v mé partii opět favoritem. Po tom, co mě pircka jednou zklamala, řekl jsem si, že pro tenhle turnaj dám tomuto zahájeni odpočinout. Aniž bych tušil, že panu Durchanovi jsou fianchetta nepříjemná, vrhnul jsem se do systému b6. V partii jsem rozhodně nestál lépe. Trpěl jsem slabým d6 pěšcem a byl jsem opravdu rád, že se mi podařilo vyměnit obě věže a dámu tak, že na šachovnici zůstali pouze pěšci a střelec na jeho a jezdec na mé straně. Bál jsem se prohry, ale v pozici kdy jsem byl přesvědčen o tom, že soupeř už koncovku nevyhraje, mi byla nabídnuta remíza a já ji přijal. V postpartijní analýze jsme se dozvěděli, že má pozice nebyla tak pevná jak se mi zdála a další postup bílými by pravděpodobně vedl k výhře.

Šesté kolo a další známá tvář. Do partie s Patrikem Pýchou jsem vstupoval s myšlenkou, že nevyhrát býlími by pro mě nebylo až tak velkým zklamáním, nicméně jsem se po výhře pídil. V tomto duelu jsem si plně uvědomil, že mé posuzování pozice značně „balancuje na hraně korektnosti“. Moje nabídka na remiz v celkem poklidné partii nebyla vyslyšena a Patrik začal černými tlačit na dámském křídle, kde mě poněkud strašila slabina v podobě izolovaného a-pěšce. V průběhu hry se ukázalo že moje postavení opravdu není tak pevné a nebýt několika vážnějších nepřesností v útoku černého měl bych ještě hodně co dělat abych partii udržel. Uklidnil jsem se ve chvíli, kdy se ukázalo, že nepřesnosti vyrobené soupeřem ho budou stát pěšce. V tento moment jsem začal opět uvažovat o výhře, avšak moje nedlouhé nadšení ukončila koncovka různobarevných střelců. První remíza bílými.

Sedmá partie a poslední známá tvář, která mě v sérii duelů Klatovského turnaje čekala. Soupeřem mi byl Ondřej Hataš rozhodování co budu černými tentokrát hrát jsem nechal až na poslední chvíli. Sic jsem vážně uvažoval o Sicilské, převahu si nakonec opět vybojovalo oblíbené fianchetto. Po úvodních tazích jsem došel k jedinému závěru: Tak tohle už ne, ne tady. Kdybych věděl jak velkou chybou bude volba zahájení v této partii. Asi 10 minut a možná 10 tahů stačilo na to abych se dostal do opravdu nepříjemné pozice. Jednou z třech hlavních obraných figur byl můj otevřený král, hrůza. Díky bohu mi soupeř nepozorností daroval jedno tempo, které mi stačilo k tomu abych postavil krále tak, aby mi nic závažného nehrozilo. Ano, sice jsem měl kvalitu víc, ale to co jsem viděl na šachovnici mi i přes relativně klidné postavení nepřišlo jako něco co bych měl vyhrávat. (Musím připustit i možnost, že jsem byl ještě mimo ze začátku partie a to značně ovlivnilo moje rozhodování a tak jsem se s nabídkou na remízu dopustil velké chyby) Remiz? Tak jo. Další půlbod.

Předposlední partie. Můj soupeř Novotný Petr. Tuhle partii nebudu moc komentovat, protože ze všech odehraných mě mrzí nejvíc. Ve střední hře jsem vymyslel kombinaci na zisk pěšce a partii jsem nadšeně vedl k vítězství. Jaké bylo moje zklamání když jsem po několika tazích nevěřícně koukal na šachovnici a pomalu mi docházelo, že ani s pikem navíc se koncovka s dvojicí věží na každé straně nebude dát vyhrát. Poslední remiz na turnaji.

Poslední partie. Jedna z nejtěžších. Hrál se Dámský gambit. Já černými kameny. V této hře jsem se setkal i s tahem pro mě ještě neviděným a již od začátku mi přinášel mnoho starostí. No nebyl bych to já, abych se z něčeho horšího a prohraného nedostal, nicméně ani tak jsem nemohl moc jásat protože jsem hrál na třech řadách a soupeř na pěti. To bylo rozhodující. Zvýšená aktivita soupeřových figur mi časem přinesla materiální ztrátu a donutila mě ke kapitulaci.

Tak a už zbývalo jen vyhlášení. Zakončení tohoto opravdu skvělého turnaje. Ale nemyslete si, že moje pocity z Klatovského poháru jsou ovlivněny jen šachovou hrou. Kola od 16:00 hodin vás doslova nutila nejít spát zas tak brzo a po odehraném kole si užívat i mimo-šachových aktivit. A ranní zážitky taky stojí za vzpomínání. Nevěřili byste jak vtipná situace může nastat, když si jdete v šest ráno koupit snídani a na přechodu vám zastaví postarší pán v zelené škodovce. Mimo to jsem poznal několik nových lidí a za to jsem rád. Abych se vrátil k zakončení turnaje, po posledním kole jsme si šli zabalit a na vyhlašování jsme se vrátili v „plné zbroji“. Vyhlášení vítězů, pár dalších cen, rozloučení a šli jsme domů.

Abych to shrnul. Turnaj samozřejmě nebyl dokonalý, ale jednoznačně u mě převládají pocity dobré, organizace atp. stála dotyčné určitě mnoho sil a starostí, ale určitě se to vyplatilo!! Turnaj vřele doporučuji a už teď se těším na příští ročník!

| Pavel Buk, Martin Vytáček | turnaje | zobrazeno: 3980x |